Většinu času čtyřdenního pobytu jsme strávili na Montmartre, kde jsme i bydleli. Kouzelné, historií a uměním prosycené místo, ale o tom teď nechci psát. Jeden den jsme měli v plánu "povinnou" poznávací procházku po Champs Elysées, k Eiffelovce, do zahrad Le Jardin du Luxembourg i dále. Foťák vždy po ruce, snažil jsem se na místech již milionkrát vyfotografovaných vyhledávat zajímavá místa, situace a detaily, které třeba ještě nikdo přede mnou neobjevil. Jak naivní, že? Ale občas, asi když člověk něco moc chce, štěstí přijde naproti.
Přecházeli jsme Seinu po mostě Pont de Bir-Hakeim a byli právě na prostředním pilíři s vyhlídkou, když za námi zastavila bílá limuzína a z ní vystoupili čtyři lidé: ženich s nevěstou, družička a fotograf. Okamžitě bylo jasné, co se tady bude odehrávat - svatební fotografování s řekou Seinou a Eiffelovkou v pozadí. Parádní měkké podzimní sluníčko, krásný a fotogenický, černo-bílý (včetně barvy pleti) pár. A ani to ještě není vše, o neúprosném zahradníkovi pařížských technických služeb se zmíním později.
Už se vám někdy zadařilo být ve správný čas na správném místě?
 |
| Začátek. Tohle fotila moje žena Eva. Já už tuším a čekám. |
 |
| Ještě jeden Evin snímek sem dávám, neb měla, na rozdíl ode mě, nasazen normální objektiv. Do toho mého jsem celou věž nedostal. |
Nabízím vám tedy pár svých vybraných fotografií z těch krásných chvil a věřím, že lidem na nich vyobrazených by to nevadilo, i kdyby o tom věděli. Svatbu jsem nikdy nefotil, mám premiéru. A jen pro pořádek - ani na nevěstu jsem při zpracování fotek nepoužil žádnou retuš.
 |
| Družičku to parádění moc nebralo. |
Nemůžu opomenout pana fotografa. I když viděl, že mu jeho modely s Evou fotíme jak o závod, neprotestoval. Jen se usmál a... Bon jour!
A nakonec slíbený zahradník. Nějakou dobu hrál jen vedlejší roli. Pak si ale zřejmě uvědomil, kdo je tady vlastně pánem a svatba nesvatba, nastartoval sekačku a my ostatní už jen uskakovali, abysme nebyli o nohu kratší... Holt povinnost! I on si zaslouží, aby tady byl :-)
